Jaké jsou rozdíly mezi Slovany?
- Podrobnosti
- Kategorie: ZE SVĚTA
- Zveřejněno: 6. 9. 2015 12:35
Ruští vědci z ústavu všeobecné genetiky Ruské akademie věd vysvětlili, proč si jsou západní a východní Slované podobní, ale jižní se od nich liší. Výzkum, kterého se účastnili vědci z Velké Británie a konsorcium mezinárodního projektu Genographic, se zabýval analýzou DNA a také jazyky 8 tisíc respondentů z různých národů.
Výzkum probíhal trojím způsobem: Podle chromozómu Y, který se dědí jen po otcovské linii, dále podle mitochondriální DNA, která se dědí jen po mateřské linii a do třetice ještě podle dalšího genetického kódu, který se dědí společně od matky i otce. Vědci došli ve všech třech případech ke stejným závěrům:
Východní a západní Slované tvoří geneticky velmi podobnou skupinu lidí. Jistá výjimka je pouze v populaci severního Ruska, která je geneticky smíšena s ugrofinským etnikem a v československé populaci, která vykazuje větší příbuznost se západoevropskými národy, ale i tak se geneticky jedná o jednu velkou slovanskou populaci obrazně řečeno od Aše až po Vladivostok. Na rozdíl od toho jižní Slované od Bledu až po Varnu vykazují velkou genetickou shodu se svými balkánskými neslovanskými sousedy, ale od severních Slovanů (západních i východních) se liší. Ruští vědci z toho usuzují, že Slované, když se šířili po Evropě, tak si sice dobře uchovali svůj jazyk, ale nabrali do sebe genofond místních neslovanských etnik. Tento genofond rozdělují na takzvaný východoevropský substrát, který dnes v sobě mají východní a západní Slované, a na takzvaný jihoevropský-balkánský substrát, který převzali jižní Slované.
Zdroj agentura TASS: http://tass.ru/nauka/2233659
Výsledky tohoto ruského výzkumu doplňují nedávné výzkumy českých vědců (Podívejte se na genetickou mapu na adrese naší prodejny) a také zajímavě korelují s výzkumem Klasifikace slovanských jazyků - evoluce vývojových modelů odborníků z Masarykovy univerzity v Brně, především v článku citovanému síťovému modelu Vjačeslava Ivanova.
Síťový model rozdělení slovanských jazyků
(autor Вячеслав Иванов, Лингвистический энциклопедический словарь, Moskva 1990)
Slované dnes po genetické stránce tvoří dvě vzájemně oddělené větve, což je vidět na první pohled i na mapce slovanského osídlení, která je zobrazená vpravo nahoře na našich stránkách Slovanské unie z. s.:
- Severní větev vnitřně rozdělenou na západ a východ a
- Jižní větev, která je sice územně mnohem menší, ale také ji můžeme rozdělit na západ i východ.
Je zajímavé, že Slované z těchto větví se liší nejen geneticky, ale také do jisté míry i lingvisticky:
- Severní Slované vyjadřují budoucí čas pomocným slovesem být (např. české a ruské budu psát/буду писать), ale jižní Slované pomocným slovesem chtít (např. chorvatské ću pisati).
- U severních Slovanů dokonavá slovesa tvoří budoucí čas automaticky bez pomocného slovesa (např. české a ruské napíšu/напишу), ale u jižních nikoliv (např. chorvatské ću napisati nebo bulharské ще напиша).
- Severní Slované také na rozdíl od jižních už neznají aorist a imperfektum, ale jižní je stále používají.
Samozřejmě se najdou výjimky. Například jižní Slovinci pro budoucí čas také používají sloveso být (bom pisal) a severní Lužičané používají aorist a imperfektum.
Je také zajímavé, že severní i jižní slovanský západ má shodné kulturní rysy oproti severnímu i jižnímu slovanskému východu. Protože původní slovanské písmo hlaholice (přesněji řečeno nejstarší nám známé slovanské písmo) se dnes již kromě chorvatské turistické atrakce nepoužívá, tak Slované dnes píší převzatými abecedami:
- Západní Slované (sever i jih) dnes píší latinkou doplněnou o diakritická znaménka a spřežky, protože slovanština má víc hlásek, než latina, pro kterou bylo latinské písmo původně určeno.
- Východní Slované (sever i jih) píší azbukou (cyrilicí), což také není nic jiného než řecká abeceda doplněná o nové znaky (např. ч, ж, ш, ь, ъ) a spřežky (např. дь, ть, нь), které řečtina nepotřebuje, ale slovanština se bez nich neobejde. Rozdíl mezi dnešní řeckou abecedou a dnešní azbukou je kromě těch doplnění hlavně v tom, že řecká abeceda obsahuje podobně jako latinská abeceda graficky odlišné tvary velkých a malých písmen stejných hlásek, ale v azbuce to je zjednodušené, protože azbuková malá písmena jsou zmenšená tvarově stejná velká písmena.
Přestože ruští vědci významně rozšířili míru poznání o slovanských národech, tak stále není uspokojivě vyřešen problém etnogeneze Slovanů. Mezi odborníky je populárnější takzvaná migrační teorie, která říká, že Slované se po Evropě rozšířili ze své malé pravlasti někde v Zakarpatí v oblasti dnešního Polska nebo Ukrajiny, ale je známá také autochtonní teorie, která říká, že Slované se postupně formovali na rozsáhlých územích od severní Itálie přes povodí Dunaje až k Dněpru, kde jejich indoevropští předkové již žili a proto se nemuseli nikam stěhovat.
Migrační teorie dobře vysvětluje neobvykle vysokou jazykovou podobnost, ale nedokáže uspokojivě vysvětlit nutnou obrovskou populační explozi Slovanů, která by musela nastat v poměrné krátkém období 4. až 6. století n.l., avšak pro důkaz autochtonní teorie nemáme dostatek archeologických důkazů a také se v této teorii hůře vysvětluje velká vzájemná podobnost slovanských jazyků. Několik málo argumentů ve prospěch autochtonní teorie již v 19. století zveřejnil Ján Kollár ve své knize Staroitalia slavjanská a v dnešní době také v několika publikacích vydaných kolektivem slovinských vědců pod vedením Dr. Jožko Šavli. Ale tyto důkazy je možné uspokojivě vysvětlit i jiným způsobem, neboť jisté shody praslovanštiny se starověkými jazyky severní Itálie mohou být zdůvodněny paralelním vývojem ze společného indoevropského základu. Proto zatím nemůžeme rozhodnout otázku slovanskosti starověkých Venetů a předřeckých národů na ostrovech Egejského moře nebo snad dokonce i Etrusků, Kréťanů a Skythů.
Výsledky tohoto výzkumu pod vedením ruských genetiků ukazují, že neexistuje žádná "čistá slovanská rasa". Samozřejmě platí, že slovanské národy velmi silně sbližuje blízkost jejich jazyků, ale Slované jsou geneticky a kulturně propojeni s ostatními evropskými národy, takže je nesmysl Slovany stavět do protikladu k evropské civilizaci. Kulturní rozdíl například mezi Polákem nebo Čechem ve srovnání s Rakušanem není větší než mezi Polákem nebo Čechem ve srovnání s Rusem. Slovanské národy sídlící v různých částech světa vstřebávali nejen různé geny, jak z tohoto výzkumu zjistili ruští genetikové, ale i různé znalosti a vzory chování včetně technologií, stavebních stylů a módy, se kterými se setkávali, což není žádná novinka pro kulturní antropology a historiky. Proto jsou slovanští rytíři a vládcové na romantických obrazech a sochách včetně našeho sv. Václava v Praze zobrazování jako svalnatí kulturisté ve slavnostním odění a zbroji poslepované z byzantských, vikingských a saracénských artefaktů.
Příklad romantické vize: Kníže Oleg u čaroděje (autor Виктор Вазнецов 1899, zdroj Wikiart)
Každý slovanský národ si drží svoji vlastní identitu, kterou přispívá do společné mnohonárodnostní evropské civilizace. Podobnost národních jazyků není důvodem pro bezpodmínečné sdílení stejných národních zájmů a neospravedlňuje zneužívání slovanského cítění menších slovanských národů ve prospěch politických zájmů představitelů větších slovanských národů. Jazyk je jen jedním z více činitelů utvářejících identitu každého národa. Tím se vysvětluje, proč například Bulhaři a Řekové mají podobná jídla, zvyky, hudbu a tance, i když si jazykově nejsou blízcí. A také proč dnešní česká, slovenská, polská, chorvatská, srbská, bulharská ... ale i ruská vědecká obec, jak mimo jiné dokazuje tento genetický výzkum, udržuje těsné odborné kontakty se svými zahraničními vědeckými partnery v západních neslovanských zemích.
-aVM-
