Odkaz Mistra Jana Husa dnešku
- Podrobnosti
- Kategorie: Z DOMOVA
- Zveřejněno: 23. 6. 2015 21:04
(Z časopisu Slovan Slovanského kulturního institutu v Hradci Králové)
Jan Hus vystudoval teologii a sedm svobodných umění na Karlově univerzitě. Ve středověkém vzdělávacím systému to znamenalo složit bakalářské trivium (tři jazykově orientované zkoušky: gramatika, rétorika a logika) a magisterské quadrivium (čtyři matematicky založené zkoušky: aritmetika, astronomie, hudba a geometrie).
Tehdy patřila i hudba a astronomie mezi matematické předměty, protože astronomie byla považována za aplikaci matematiky na nebi (pohyby nebeských těles) a hudba za aplikaci matematiky ve světě zvuků (tóny a jejich frekvence a skládání) podobně, jako je dodnes geometrie aplikací matematiky na povrchu Země a aritmetika aplikací matematiky ve světě čísel (arithmós je řecky číslo). Změna v životě Mistra Jana Husa nastala s četbou spisů Johna Wycliffa, anglického učence a církevního reformátora. Mistr Jan Hus přijal Wycliffovo učení a rozpracoval ho. Pod dojmem nových myšlenek si na okraj jednoho Wycliffova spisu poznamenal: "Viklef, Viklef, ty nejednomu hlavu zvikleš".
Opomíjená událost, ale velmi důležitá, je údaj, že mladý Jan Hus absolvoval učiliště zbudované císařem a králem Karlem IV. při Emauzském klášteře na Slovanech v Praze. Tam se měl možnost seznámit s hlaholským písmem vynalezeným v 9. století Konstantinem Filosofem pro potřeby alfabetizace a misijní činnosti Soluňských bratrů sv. Cyrila (Konstantina Filosofa) a Metoděje. Znalost hlaholské abecedy mající pro každou slovanskou hlásku zvláštní psaný znak nepochybně Jana Husa přivedla k jeho reformě českého pravopisu v latinském písmu.
Půl tisíciletí po misi Soluňských bratrů a po krátkém působení svatého Prokopa v Sázavském klášteře se totiž v naší zemi opět objevil intelektuál, který chtěl Kristovo učení hlásat v domácím jazyce. Mistr Jan Hus kázal česky z tehdy široké veřejnosti nepřístupné Bible a po staletích monopolu učených spisů v latině také psal českým slovanským jazykem, čímž ho kultivoval, standardizoval, modernizoval a dal mu nový standard pravopisu a tvarosloví. Byl podobně jako Konstantin Filosof (svatý Cyril) mužem slova a podobně jako před ním Konstantin musel domácí jazyk za tímto účelem povýšit na vyšší úroveň. Mistr Jan Hus je velmi pravděpodobně autorem latinského spisu "De orthografia Bohemica" (v překladu "O českém pravopise"), kde odstranil spřežky a nahradil je diakritickými znaménky.
Mistr Jan Hus svoje diakritická znaménka nenazýval "nabodeníčka". Tento název pochází až z romantického 19. století od Františka Palackého. Původní název byl latinský: punctus rotundus (tečka nad písmenem, dnešní háček) a gracilis virgula (čárka nad písmenem). Dnes jsou Husova diakritická znaménka používána všemi slovanskými národy píšícími latinkou, dále baltskými národy (Lotyši a Litevci), severskými Sány, používají se jako pomocné znaky ve finštině, kyperské řečtině, v několika indiánských (např. lakotština) a afrických jazycích a jsou součástí odborných standardů pro přepis různých abeced světa do latinského písma. Odkaz Mistra Jana Husa je v tomto podobný odkazu Konstantina Filosofa, jehož písmo v pořečtěné a modernizované podobě Konstantinovým žákem Klimentem Ochridským dnes známe jako azbuka, kterou používá čtvrt miliardy obyvatel naší planety. Jan Hus i Konstantin Filosof svým spisovným jazykem přispěli k šíření křesťanské vzdělanosti mezi Slovany a oba dva také zemřeli mladí za neobvyklých okolností mimo domov. Jan byl popraven v Kostnici ve věku 46 let a Konstantin zemřel v Římě na tuberkulózu ve věku 42 let.
Mistr Jan Hus snil sen o krásné církvi zcela odlišné od reality jeho doby prolezlé bojem o moc, korupcí a schizmatem trojpapežství. Mistr Jan Hus rozuměl církvi stejně jako svatý Augustin, že je to společenství lidí duchovně povznesených k věčnému životu podle Ježíšova učení. Mistr Jan Hus považoval za jedinou hlavu církve Ježíše Krista. Naproti tomu církevní autority Jana Husa přesvědčovaly, že církev je především mocenská organizace, že to je sbor kardinálů a hlavou církve je římský papež. Jan Hus protestoval, že by taková církev byla podobná obludě se dvěma hlavami.
Bohužel, Mistr Jan Hus je veliká osobnost, kterou si oportunisticky a hlasitě přisvojují různí šejdíři a samozvaní vůdci a deformují jeho odkaz ke svému obrazu a potřebě své ideologie. V době národního obrození byl za velkého vlastence a bojovníka za záchranu českého národa před germanizací a za komunistického režimu byl hlavou revolučního hnutí za sociální rovnost a spravedlnost. Obojí je nesmysl.
Představa, že Hus byl bojovníkem proti germanizaci v interpretaci romantického 19. století, je založena na jednom krátkém Husově spisu, kde kárá pražské měšťanstvo z nedbalosti k českému jazyku. Tento spis je známý pod názvem "O čistotě českého jazyka":
…Také mají se postaviti, aby česká řeč nevyhynula: pojme-li Čech Němkyni, aby děti ihned se česky učily a nedvojily řeči, neb řeči dvojenie jest hotové záviděnie, roztrženie, popuzenie a svár. Protož svaté paměti Karel ciesař, král český, přikázal jest byl Pražanóm, aby své děti česky učili, a na radném domu, jemuž německy řiekají rathaus, aby česky mluvili a žalovali. – ... Nynie hodni by byli mrskánie Pražané i jiní Čechové, jenž mluvie od poly česky a od poly německy, řiekajíc tobolka za tobołka, liko za lyko, hantuch za ubrusec, šorc za zástěrku, knedlík za šišku, renlík za trérožku, pancieř za krunéř, hunškop za koňský náhlavek, marštale za konnici, mazhaus za svrchní sien, trepky za chódy, mantlík za pláštiek, hauzsknecht za domovní pacholek, forman za vozataj. A kto by mohl vše vypsati, co sú řeč českú již změtli, tak že kdy pravý Čech slyší, ani tak mluvie, nerozumie jim, co mluvie; a odtud pocházie hněv, závist, rozbroj, svárové a české potupenie…
Mistr Jan Hus byl vynikající rétor a dokázal oslovit prostý lid, měšťany, studenty i šlechtice. Do Betléma (hebrejsky "Beth-lehem" je v českém překladu "Dům chleba") chodila i královna Žofie, která si Jana Husa vybrala jako svého zpovědníka a arcibiskup Zbyněk Zajíc z Hazmburka uznával Husa jako svého rádce. Jenomže na rozdíl od Martina Luthera nebo Jana Kalvína nebyl protestantem, který by chtěl vytvořit nějakou novou církev mimo strukturu římské církve. Mistr Jan Hus byl reformátorem uvnitř své církve. Hus nevytvořil žádné nové náboženské pojmy ani symboly jako Luther a Kalvín, ale chtěl rekonstrukci své vlastní církve. Katolický kněz Matěj Pavlík, který je známý jako zakladatel československé pravoslavné církve biskup Gorazd a národní hrdina z Heydrichiády, píše, že při nestranné revizi Husova procesu v Kostnici by vyšlo najevo, že Hus se ničím neprovinil proti skutečným a striktně vzatým článkům katolické víry v 15. století. (str. 184, Biskup Gorazd, Z díla). Husův problém, na který doplatil životem, byl mnohem více mocensko-politický než teologický. Husa trápila korupce, slepá svévole a zlořády v jeho církvi a proto se upřímně snažil církevní život napravit z mravní pozice samotné křesťanské víry. Dnešní římskokatolický pohled na Mistra Jana Husa se od původně kacířského velmi změnil: Římský papež Jan Pavel II. v roce 1999 prohlásil, že lituje kruté smrti Mistra Jana Husa a uznal ho jako reformátora církve.
Bohužel, totalitní ideologové jsou fascinováni lidmi, kteří jsou úspěšní v oslovení širokých mas, protože si sami sebe představují, že pochodují v čele zástupů. První takový ideolog, který zneužil Mistra Jana Husa, ale nebyl z řad českých komunistů, kteří se po druhé světové válce prohlásili za Husovy dědice, protože to byl mladý Benito Mussolini, který v roce 1913 vydal knihu "Giovanni Huss il Veridico" v překladu "Jan Hus, hlasatel pravdy". Mussolini byl stejně jako komunisté postižen představou, že společnost ovládá nesmiřitelný ideologický boj pokroku proti zpátečnictví. Je zajímavé, že přestože propagandisté 20. století byli výrazně antiklerikální, tak rádi používali hagiografická klišé ze středověkých legend o svatých hrdinech: Hrdina motivuje "široké masy prostého lidu", které po jeho slovech "zdvíhají hlavu" a "jdou do boje". Hrdina nakonec tragicky umírá, ale najdou se pokračovatelé, kteří rostoucí zástupy vedou dál a dál ke světlým zítřkům... Traduje se, že když režisér Otakar Vávra natáčel svůj velkofilm s vynikajícím Zdeňkem Štěpánkem v hlavní roli, tak komunistický ministr kultury Václav Kopecký po zhlédnutí filmu vyděšeně poznamenal: "Ale ten Hus tam vypadá jako kněz!" Ostatně si myslím, že propagandisté nedají Mistru Janu Husovi pokoj ani v našem 21. století, neboť se již snaží naroubovat svoje bludné ideje společenského boje na panslovanství, pravoslaví, antisemitismus, antidarwinismus a antidemokracii, takže se máme na co těšit.
Mistr Jan Hus nebyl bojovníkem proti církvi ani bojovníkem za práva chudých stejně jako jimi nemohli být ani Konstantin Filosof a Jan Ámos Komenský a mnozí další. Husova tragická a nespravedlivá smrt se sice stala inspirátorem vzniku první nekatolické církve na světě, ale Husovy myšlenky mají oporu v původní všeobecné a nerozdělené křesťanské církvi.
Zajímavý je osud myšlenky přijímání pod obojí při svaté liturgii (věřící přijímají chléb jako Kristovo tělo a víno jako Kristovu krev na památku Ježíšovy poslední večeře), která byla od počátků křesťanství obvyklá v celé nerozdělené křesťanské církvi a kterou dodnes praktikují pravoslavné (orthodoxní) církve. Západní římská církev praktikovala přijímání podobojí až do 11. století. Obnovenou praxi přijímání pod obojí zavedli Husovi přátelé Mistr Jeroným Pražský, který na svých cestách navštívil pravoslavné země, a Mistr Jakoubek ze Stříbra, kteří údajně poprvé podávali pod obojí u místního faráře Jana z Hradce v pražském kostele U Martina ve Zdi, ale až v době, když Mistr Jan Hus už byl v kostnickém vězení. Kalich, ze kterého se podává věřícím víno, se tak postupně stal symbolem husitského hnutí až po Husově smrti. Pražská univerzita vydala v roce 1417 dekret o schválení vysluhování pod obojí a požadavek přijímání pod obojí se stal v roce 1419 druhým ze čtyř pražských artikulů, které byly věroučným programem husitského hnutí.
Na závěr bychom ještě měli připomenout, že Mistr Jan Hus nebyl jediný český myslitel vězněný a popravený na koncilu v Kostnici. Jeden rok po Mistru Janu Husovi byl na stejném místě upálen Husův přítel a kolega Mistr Jeroným Pražský, bakalář Karlovy univerzity a magistr z Oxfordu, který se na svých cestách do Litvy a Ruska setkal s pravoslavím a s praxí přijímání pod obojí. Mistr Jeroným byl velice vzdělaný, přednášel na Sorbonně, v Heidelbergu a Kolíně nad Rýnem a je autorem výroku, že Češi pocházejí od Řeků ve smyslu cyrilometodějského původu naší státnosti a kultury.
Následováníhodným odkazem Mistra Jana Husa k dnešku je kromě přínosu do rozvoje českého jazyka především jeho obdivuhodná oddanost pravdě a respekt k univerzálním mravním hodnotám civilizovaného člověka. Jan Hus právem patří mezi největší osobnosti našich národních dějin.
napsal Vojtěch Merunka
Slovanská unie z. s.
