Slovanská unie z. s. - symbolika

Podrobnosti

Kategorie: RŮZNÉ

Zveřejněno: 3. 10. 2015 20:22

Na žádost čtenářů přinášíme vysvětlení symboliky našeho spolku, který byl založen 1. července 1992. Podle §5 našich stanov je znak Slovanské unie z. s. tvořen stylizovaným zlatým písmenem "S" v hlaholské abecedě ve tvaru protínající se kružnice nad trojúhelníkem symbolizující pojmy "Slovo, Slované" v modrém čtverci. Černobílý znak tvoří obrysy stejného písmene. Vlajku tvoří stejné zlaté písmeno uprostřed modrého pruhu vodorovné trikolóry s barvami odshora: 1/4 výšky bílá, 1/2 výšky modrá a 1/4 výšky červená.

VLAJKA

Barvy na vlajce Slovanské unie z. s. jsou tradiční slovanské barvy červeno-modro-bílá, které najdete ve stejném pořadí zdola nahoru nejen na státní vlajce České republiky, ale také na státních vlajkách Slovenské republiky a Ruské federace. Nestejná tloušťka pruhů, která umožnila zlatý znak umístit doprostřed, byla zvolena po vzoru vlajky autonomní oblasti Vojvodina v severním Srbsku, kde spolu v míru žijí příslušníci pěti slovanských národů: Srbové, Chorvati, Rusíni, Slováci a Černohorci a kromě nich ještě také Maďaři a Rumuni. Úředními jazyky ve Vojvodině jsou rodné jazyky všech uvedených národů, což je naším vzorem moderní slovanské vzájemnosti (interslavismu) podle zásady rovný s rovným.

Vlajka z Prvního slovanského sjezdu v Praze v roce 1848 s bílým pruhem uprostřed mezi červenou a modrou nebyla vybrána z následujících důvodů:

1. Tato vlajka by v dnešní době mohla být zaměňována se státními vlajkami Chorvatské republiky, Nizozemského království, Lucemburského vévodství, republiky Paraguay a bývalé Jugoslávie.
2. Znak na bílém pozadí by nemohl být zlatý, ale musel by mít tmavou barvu.

ZNAK

Otázka původu hlaholského písma není dosud jednoznačně vyřešena. Jediné, co je dnes jisté, je neudržitelnost starších tvrzení, že Konstantin Filosof (svatý Cyril) sestavil hlaholici z písmen malé řecké (tzv. minuskulní) abecedy. Profesor Antonios Emilios Tachiaos, autor mnoha publikací a největší současný řecký odborník na cyrilometodějskou problematiku, se kterým jsme v kontaktu, nalezl původ hlaholice v byzantských astrologických symbolech. Tuto teorii doplňuje prof. Ľubomír Kralčák ve své publikaci Pȏvod hlaholiky a Konštantínov kód (vydala Matice slovenská roku 2014), který odhalil možné souvislosti hlaholice a Euklidových základů geometrie, které Konstantin Filosof jako jeden z nejvzdělanějších lidí své doby nepochybně velmi dobře znal. Podobný názor na vznik hlaholice má také český lingvista a expert na písma Lubor Mojdl, který ve své Encyklopedii písem světa píše, že Konstantin Filosof záměrně vytvořil hlaholici jako misionářské písmo mající rysy tajné šifry na politickou objednávku velkomoravského knížete Rastislava tak, aby nová abeceda byla záměrně nepodobná latinskému, řeckému ani žádnému jinému písmu té doby. Proto jsou hlaholská písmena vytvořena zcela nově nebo pokud vychází z nějakých vzorů, tak jsou různým způsobem pootočená a dozdobená navíc kroužky a nožičkami.

Vzhledem ke vzdělání autora hlaholice, Konstantina Filosofa (sv. Cyrila), můžeme předpokládat, že tvůrce hlaholice maje jedinečnou příležitost vytvořit nové písmo, do svého písma zakódoval své znalosti geometrie a astrologie. Tvary jednotlivých písmen hlaholice mohou být kombinacemi několika navzájem se doplňujících významů.

Zřejmý fakt, že se hlaholice na první pohled velmi liší od řeckého písma i od latinky, nebyla v době jejího vzniku nevýhodou, ale naopak výhodou. Konstantin Filosof totiž znal orientální jazyky a písma (hebrejštinu, arabštinu, syrskou aramejštinu, arménštinu, gótštinu s runami ...), které všechny měly pro svůj jazyk vlastní samostatné písmo. Proto se snažil tuto orientální praxi napodobit a pro moravského knížete Rastislava vytvořil nové písmo, které nebylo podobné ani latince, aby tím nedal záminky k politické závislosti na západních franckých sousedech Velké Moravy, ani řecké abecedě, aby v Římě, kam území Moravy misijně patřilo, nevzniklo zbytečné podezření z řeckého vměšování. Tím se také vysvětluje, proč se později v Bulharsku, Srbsku a na Kyjevské Rusi tak snadno a rychle přešlo k azbuce. Na těchto územích totiž místní vládci byli podřízení řecké Byzanci a místní biskupové byli řeckého původu, takže odlišnost hlaholice od řeckého písma se stala zbytečnou komplikací. Rychlý přechod na azbuku, která je vlastně jen upraveným řeckým písmem do slovanské řeči, jen potvrdil politickou a kulturní realitu Srbska, Bulharska a staré Rusi.

Geometrický tvar hlaholského písmene "S" je kruh, z jehož středu vychází rovnostranný trojúhelník o straně rovnající se průměru tohoto kruhu. V křesťanské mystice je kruh symbolem Země a trojúhelník symbolem Boha jako znázornění Boží Trojice. Jeden z vrcholů tohoto trojúhelníku je uprostřed Země, zbylé dva vrcholy jsou mimo Zemi, protože křesťanská nauka říká, že Ježíš Kristus (jedna osoba Boží Trojice) je do pozemského člověka vtěleným Božím Slovem (řecky Logos), ale další dvě trojiční osoby nikam vtěleny nejsou.

Geometrický tvar hlaholského písmene "S".

Zbývá vysvětlit, proč stejný geometrický tvar kruhu a trojúhelníka má také písmeno "I" (v azbuce "И"), které je vlastně jen převráceným písmenem "S".

Ukázka ručně psané hlaholice z jedné z nejstarších dochovaných slovanských památek - pergamenech Kyjevských listů. Písmena "S" jsou vyznačena červeně a písmena "I" jsou vyznačena zeleně. Je to pravděpodobně rukopis sv. Gorazda, žáka svatých Cyrila a Metoděje.

Podle staroslověnské legendy byla prvním slovanským textem, který Konstantin Filosof v novém písmu napsal, tato úvodní slova Evangelia podle Jana:

NA POČÁTKU BYLO SLOVO, TO SLOVO BYLO U BOHA, TO SLOVO BYLO BŮH... ,

což je ve staroslověnštině:

ISKONI BĚ SLOVO, I SLOVO BĚ K BOGU, BOG BĚ SLOVO... .

Text začíná dvojicí hlaholských písmen "IS" stejně jako počáteční písmena Ježíšova jména ve staroslověnštině: "ISUS" (v azbuce "ИСУСЪ" nebo "IИСУСЪ "а řecky "ICOYC"). Tuto dvojici znaků dnes najdeme na ikonách (v řeckém písmu "IC" a slovansky v azbuce "ИC"). Kromě toho, že první dvě písmena slovanského znění Evangelia podle Jana se shodují se začátkem Ježíšova jména, je zajímavý jejich tvar sám o sobě. Vedle sebe stojící hlaholská písmena "IS" totiž připomínají dvě ryby, což je další křesťansky významný symbol.

Dvojice hlaholských písmen "IS" v textu Evangelia podle Jana a v Ježíšově jménu.

Video objasňující tvar hlaholského písmene "S" jako řešení 17. věty 3. knihy Euklidových základů geometrie: Nakresli přímku z daného bodu vně kružnice, která se této kružnice dotýká právě v jednom bodě. (Kraľčák 2014, str. 148-152)

OTÁZKA VŠESLOVANSKÝCH SYMBOLŮ

V dnešní době se objevuje velké množství slovanských symbolů a ideologií, které se opírají o slovanské předkřesťanské náboženství. Na tom není nic špatného. Naši velkomoravští předkové podobně jako před nimi Řekové totiž přijali křesťanství nekrvavou cestou a proto u nás nemáme žádný důvod stavět staré a nové slovanské náboženství do nesmiřitelného protikladu. Bohužel přijetí křesťanství nebylo u některých ostatních Slovanů tak poklidné jako Bohu díky u nás.

Nám, potomkům velkomoravské tradice, by měl být vzorem způsob, jakým se vypořádali Řekové se svou předkřesťanskou mytologií. Například křesťanské Nebe je řecky Uranos podle starořeckého titána Urana, Peklo je řecky Ad podle Diova bratra a vládce podsvětí Háda a nejhlubší část Pekla je Tartaros podle propasti, do které podle legendy Zeus svrhl Titány. Tuto syntézu starého a nového můžeme obdivovat na krásných freskách a ikonách v řeckých monastýrech v Meteoře, na Athosu i jinde.

U nás se však bohužel setkáváme s něčím jiným. Křesťanství, především některé jeho vybrané denominace, je popisováno jako Slovanům nepřátelská ideologie, která musí být zničena. Jako "lepší a slovanštější" alternativa je nabízeno uměle tvořené novopohanství s poťouchlými zobrazeními svastik a dravých zvířat. S těmito symboly se také setkávame i u lidí, kteří se sice formálně hlásí k některé z křesťanských denominací, ale používají stejné symboly, aby pomocí nich demonstrovali svoji odlišnost od jiných křesťanských denominací. V obecné rovině je sice pravda, že vlk (podobně jako například medvěd nebo orel) jsou zvířata odjakživa uctívaná různými šamany na celém světě a svastika je starý indoevropský symbol, který můžeme spatřit (nejen) v hinduistických chrámech, ale chybí nám věrohodné archeologické důkazy, že by někdy byly reprezentativními symboly staroslovanské kultury. Naopak je krajně podezřelé, když se domnělá staroslovanská svastika skládá ze dvou latinských písmen "SS" složených křížem do sebe nebo když zobrazení vlci, draví ptáci, bojovníci, ornamenty, kolovraty a další výtvory a k nim doprovodná propagandistická rétorika vyzývající kult války a rasového boje nápadně připomínají kýčovité fašistické umění první poloviny 20. století.

Příklady takzvaného "všeslovanského výtvarného umění".

Ve světě je mnoho organizací, které se zabývají slovanskou kulturou, vzájemností nebo i politikou. Jen v Ruské federaci jsou takových spolků stovky a u nás v České republice desítky. V České republice (a také jinde samozřejmě) není problém si zaregistrovat svůj vlastní nový spolek u sebe v bytě, pojmenovat ho "všeslovanský" a potom se na veřejnosti chvástat, že jste vedoucím představitelem všech Slovanů, a šířit propagandu o potřebě sjednocení samozřejmě pod vaším vedením. Tito samozvaní lidé bohužel mají svoje omezené publikum a svoje podporovatele podobných morálních a intelektuálních kvalit, se kterými si pokouší slavjanofilství zprivatizovat jako nástroj k dosažení svých vlastních ambicí a cílů.

• Předchozí
• Následující